Lucka Bílá - Unesený

26. února 2009 v 19:02 |  Klapka

P.S. Po dlouhé době jsem tu. Důvod mé nepřítomnosti byl pobyt na horách, dále pak, řeknu to upřímně, šílený odpor k sezení u počítače vůbec. Nějak jsem prostě neměla chuť zírat na monitor, chtěla jsem trávit čas něčím jiným. Na horách jsem si odvykla a zjistila jsem, že se bez počítače dá žít úplně nádherně. Ale tak ono mě to zas nejspíš popadne. Teď jsem šťastná, a to i bez neustálého ťukání do klávesnice. Jak zvláštní! Těší mě, když ráno vstanu a dokonce i to, že si jdu vyčistit zuby. Užívám si odchod na zastávku a jízdu autobusem. Strašně ráda se ráno ve škole na každýho usmívám a největší radost mám, když se někdo usměje taky. Úsměv mi nezmizí ani tehdy, když zazvoní na hodinu. A jásám, když zvoní na přestávku. To se zvoněním se opakuje několikrát za sebou, takže radosti mám dostatečnou dávku, ovšem ta největší přichází, když se rozdrnčí zvonek na konci poslední hodiny a já jdu na oběd a většinou už na bus. Pak nadšeně dohopsám domů, kde dokonce nadšeně uklízím. Zvesela se dokážu učit, veseleji pak poslouchat hudbu, koukat na filmy, telefonovat a tak dál. No a samozřejmě blaženě usínám. Raduji se ze všeho a připadám si jak věčně se usmívající nebo vysmátý blázen, ale to mě nijak nerozhází. Na těch horách to bylo samozřejmě tisíckrát horší, to jsem si užívala každou minutku, na sjezdovce, na chatě, kdekoli. Klidně bych tam ještě zůstala. Ale jak vy jste se tady měli?
 

Kvaska - Touha

13. února 2009 v 10:06 |  Klapka

P.S. Ahoj, jak se máte? Já skvěle, jsem doma. Včera mi bylo blbě, tak jsem zůstala tak trochu preventivně doma i dneska, když v sobotu odjíždíme na hory. Aspoň si můžu sbalit. Mám akorát problém, že ty věci nemůžu narvat do tašky. Jinak se snažím stáhnout si Draculu, tak uvidíme. Mějte se a napiště, já zas letím!

Clou - For Tonight

8. února 2009 v 19:53 |  Klapka


P.S. Tak jaký byl u vás víkend? U mě skvělý! V sobotu jsem byla v divadle a dneska jsem tak jako že uklízela, pak jsem se tak jako že dívala na Johanku z Arku, dále jsem se tak jako že učila slovíčka na ájinu a teď jsem naházela věci na zítřek do tašky. Docela se i do školy těším, nějak mi to tam teď nevadí. A navíc ta představa, že za týden už budu na horách a na školu si ani nevzpomenu, je nádherná. Od osmi se budu dívat na Anno a následně si opět budu číst. Od rána tak nějak moc a o všem přemýšlím, tak aspoň článek píšu takový primitivní a nepřemýšlecí. Mějte se nádherně a přeju krásný týden!
 


Connie Talbot - I will always love you

5. února 2009 v 21:09 |  Klapka

P.S. No dobrý den vám přeji. Jak se máte? Postihla vás chřipková epidemie? Mě ne, dokonce ani angína mě nepostihla. A kupodivu jsem šťastná, s radostí chodím i do školy. To se mi nestalo za celých devět let! S kamarádkou jsme si to tam zpříjemnily, jak jen to šlo. A to moje nadšení ze všeho už trvá tři týdny. Když jsem si toho všimla, rozhodla jsem se, že už to tak nechám napořád. Dneska jsem přetrpěla čtyři hodiny dějepisu, kdy jsme se dívali na film o Hitlerovi. Ale nebylo to tak strašné. Zítra máme od devíti, to už vůbec není strašné. Všechno je nádherné. O víkendu bude divadlo, to je má nejoblíbenější část týdne. Až uveřejním tenhle článek, s radostí si půjdu číst knížku o Boženě Němcové. Ale - taky vás tak užírá, když něco strašně chcete a víte, že to mít prostě nemůžete? Strašný pocit. Co s tím? Nejspíš asi nic. Zatím. Zbývá jen ječet a následně se uklidňovat. Kdepak, budu prostě v klidu přece. Mějte se nádherně a užívejte si života!

Ženy musí být silné

3. února 2009 v 15:23
Ty řveš a já oči sklápím,
chvílemi myslím, že ti facku vlepím,
ale ty jasně dáváš najevo,
že jsi tvrdší než to železo.
Zvedám se, ale dlouho to netrvá,
ty ruku vztáhneš, já jen vrávorám.
Ležím na zemi v tu chvíli,
tvůj hlas řvoucí slyším někde v míli.
Šeptám slovo prosím, ale ty neslyšíš,
nadáváš, hrozné rány z pusy vypouštíš.
Tvá silná pěst surově drží mou ruku
a cloumá se mnou v tichém úzkostlivém sykotu.
Chci volat o pomoc, v okolí však nikdo není,
tak mlčím a poslouchám, jestli jiní poslouchají.
Už příliš jsou poslední rány a slova,
ty zarazíš se, škemráš o odpuštění zase znova.
Já říkám ne, už se to opakovat nebude,
nenechám se zničit, běžím tam, kde budu bez tebe…

O tom se nediskutuje

31. ledna 2009 v 0:53
No, tak tohle jsem načmárala na školním kole olympiády z českého jazyka ve slohu na téma, které je v nadpisu. Když jsem to pak četla, nemohla jsem uvěřit vlastním očím, co jsem to provedla..

O tom se nediskutuje

O tom se nediskutuje. Velmi oblíbená věta snad všech rodičů. Už odmala jsou všechny děti zvídavé a také velice zvědavé. Denně se ptají na tisíce věcí a někdy zabrousí i do témat, která se nevysvětlují lehce a leckterý rodič se během jejich objasňování zapotí. Je prostě jednodušší říci, že o tom se nediskutuje. To ale není vždy správné řešení. Dítě si rodičovu odpověď zafixuje a může se stát stydlivým a málomluvným. Proto je lepší namáhat si hlavu a vysvětlovat a vysvětlovat, i když to mnohdy stojí velké úsilí.
Když děti povyrostou a stanou se z nich puberťáci, kteří mají svou hlavu, zaznívá ona věta z úst rodičů ještě mnohem častěji. Problémem už ale není neschopnost vysvětlení některých jevů, nýbrž snaha o umlčení dospívajícího potomka, který si stále mele svou. Někteří se tak ujišťují, zda mají nad svým synem či dcerou ještě pořád navrch. Když pak adolescent přijde plný naděje za svým otcem a matkou s prosbou nebo nápadem a rodič jen vykulí oči, poklepe si na hlavu a řekne, že o tom nehodlá diskutovat, skončí to vždy špatně. Dítě se ze všech sil snaží obhájit svůj názor a rodič dokola omílá onu větu a přitom vyhrožuje, že jestli od mladé dámy či mladého pána ještě něco uslyší, vymyslí trest. Dospívající potomci se samozřejmě nenechají zahanbit a něco vyřknou. To už rodiče vřískají všemožné tresty, které ani nejsou slyšet za zvuku práskajících dveří.
Takhle že si představujete společnou domluvu? Určitě ne, diskutovat se přece má o všem, aspoň do té doby, než jedné straně rupnou nervy.


Daniel Landa - Volám

27. ledna 2009 v 21:05 |  Klapka

P.S. Dobrý večer přeju. Ani byste nevěřili, jak jsem šťastná. Ani nevím proč. Co vy? Jak si užíváte poslední lednové dny? Ve škole už mám pohodu, tak nějak to teď neprožívám, když už jsou uzavřené známky na poslední pololetí, které se mi bude psát na přihlášky. A očividně mi to svědčí. Zemák já se nikdy nenaučím, i když si ho cpu do hlavy třeba třikrát dvě hodiny. Včera jsem hodila jen letmý pohled na jednu stránku z deseti a pak jsem si to jen přečetla o přestávce, což trvalo pět minut. A odpověděla jsem na všechny otázky, dokonce bych řekla, že správně. Tak asi se přestanu učit, abych měla ve škole lepší výsledky. Jinak jen tak mimochodem, na vysvědčení budu mít nakonec dvě dvojky. Jsem s tím docela spokojená, vzít by mě někam mohli, ne? Taky byste měli vidět, co pěkného jsem nakreslila na výtvarku. To byste se zasmáli. Letím všechno naházet do tašky a pak si číst. Mějte se krásně!

Kam dál